Učitelka, posluchačka
a kronikářka tradic

Jmenuji se Helena Kresová a byla jsem krajanskou učitelkou v Rumunsku, Polsku a v Chorvatsku. V Rumunsku jsem působila od roku 1997 do roku 2001. Na setkáních s krajany žijícími v Rumunsku mě fascinovalo jejich vyprávění o tradovaných rodinných tradicích. Z vyprávění jsem usoudila, že jejich dodržované tradice se příliš neliší od těch, které si jejich předci kdysi dávno přivezli z Čech. Protože jsem o ně projevovala zájem, poskytovali mi moji informátoři, jejich rodiče, prarodiče, sousedé i pamětníci detailní popisy jejich průběhu. a začali mě na ně zvát.
Měla jsem tak možnost být nejen přímým pozorovatelem, ale i vnímat a prožívat jejich strhující slavnostní atmosfétu. Na základě vyprávění mých informátorů jsem rodinné tradice a s nimi spojené pověry i pověrečné praktiky sepsala a v podobě monografie vám je nabízím.

Děkuji ČSÚZu a jeho předsedkyni paní Haně Hlaváčkové za možnost publikovat ji v sekci o tradicích a obřadech Čechů v zahraničí, a tak inspirovat naše krajany k návratu ke kořenům.

Návrat ke kořenům
Tradice a obřady českých krajanů v zahraničí

Co vás v české vesnici rumunského Banátu se zvláštním názvem Svata Helena překvapí

určitě podmanivě krásná a divoká příroda, která ve vás vyvolá velký obdiv i respekt
ve vesnicí čisté a udržované domky, před nimi rozkvetlé květinové zahrádky, plné růží, jiřin a aster.
za domky rozsáhlé ovocné sady a za nimi vzorně upravená pole táhnoucí se až za obzor.
když se zaposloucháte do hovorů místních, překvapí vás "banátská čeština" s maximem archaických českých slov a minimem novodobých rumunských výrazů.
pokud vás pohostí typickými jídly české kuchyně obohacenou balkánskou pikanterií, cítíte se jako u maminky.
v neděli dopoledne jako andělský vzkaz z nebe vnímáte vystoupení pěveckého a mandolínového sboru na shromáždění baptistů,
při mši v katolickém kostele vás mrazí, když monolit ženských a mužských hlasů s oddanou zbožností odříkává modlitby.
rumunskými Čechy tradované křtiny, svatby a pohřby jsou pro nás unikátní, protože se snažily zachovat svou původnost.

Skutečnost, že se po roce 1989 obyvatele českých vesnic rumunského Banátu začali ve velkém počtu stěhovat za prací do rumunských měst i do zahraničí, začala ve mně vzbuzovat obavy, že tradované české rodinné tradice ztratí svou kontinuitu. To byl další důvod, proč jsem je sepsala.

Jak je možné, že si obyvatele českých vesnic v rumunském Banátu své rodinné tradice udrželi

Svůj mateřský jazyk, rodinné tradice i víru si zachovali v podobě, ve které si je jejich předci přivezli z původní vlasti.

Příčiny zachování :

vesnice si založili vysoko v horách
byla do nich obtížná dostupnost
Češi ve svých vesnicích žili uzavřeně
dodržování starodávných tradic, čeština i jejich hluboká víra byly a jsou umocněny statusem sounáležitostí k českému národu

Pro banátské Čechy je nejvýznamnějším místem života vesnice. V ní společně prožívají radostné i smutné události /svatby, narození dítěte, pohřby, přírodní katastrofy/

vesnický život v nich vytváří pocit sounáležitosti, jejich pradědové společně postavili domky, školu i dva kostely
v současné době si navzájem pomáhají v práci na poli i v lese
do českých vesnic rumunského Banátu byli z Československa počátkem XX.století vysíláni čeští učitelé, české učebnice, knihy a časopisy
o Čechy v Banátu projevovali velký zájem katoličtí a evangeličtí hodnostáři a v této oblasti konali četné vizitace, o kterých pak psali články a knihy
obyvatele českých vesnic se za dlouhých zimních večerů scházeli u sousedů a vyprávěli si životní příběhy svých předků
Po zavedení elektrického proudu, začali s nadšením sledovat nekonečně dlouhé telenovely, které potřebu setkávat se a popovídat si s blízkými zcela vytlačují