České tradice v Banátu

Banát je historické území v jihovýchodní Evropě. Rozkládá se na území tří států:

východní a největší část se nachází v Rumunsku a jeho středisky jsou města Resita, Orsova, Moldova Nova, Timis, Caras- Severin a částečně Arad a Mehendinti

západní část je v Srbsku, říká se mu "Srbský Banát" a jeho střediskem je Vojvodina

severní a nejmenší část se rozkládá v Madarsku a jeho centrem je Csográd

Banát je v Rumunsku na západě a severozápadě součástí Panonské pánve

jižní přírodní hranici tvoří Dunaj

Banátské hory / Muntii Banatului/ patří do rumunských západních Karpat, tvoří jejich nejjižnější část

na severu je ohraničen řekou Timis, na jejíž údolí za průsmykem Porta Orientala /540 M/ navazuje údolí Cerne

od východních sousedů je Banát oddělen pohořím Tarcu, Cerna a Mehenditi, nejvyšší horou je Semenic /1446m/

v centrální části pohoří je Národní park Cheile Nerei Beusnita a Národní park Semenic Ceile Carasului






































 

ve starověku byl Banát obýván Dáky

v roce 106 ho dobyli Římané, založili provincii zvanou Dácie

v 9. století byl Banát připojen k Bulharské říši

v 11. století se stal součástí Uherského království

v dalších stoletích patřil střídavě Habsburské monarchii a Osmanské říši

v dobách, kdy Banát patřil Habsburské monarchii, Osmanská říše vysílala své vojáky do měst a vesnic, kde rabovali, kostely, domy, stodoly, pole i lesy pálili a obyvatelstvo zabili nebo odvlekli do zajetí

Banát byl zdevastovaný a vylidněný, rakouský císař Leopold I. začal Banát osidlovat /1699/

v roce 1716 - 1718 propukla další Rakousko- turecká válka

válka byla ukončena tzv Požarevackým mírem, v Banátu zřídili tzv. Vojenskou hranici, která území spravovala a chránila












































 

první vlnu osidlování Banátu vyvolal rumunský podnikatel se dřevem Iosif Magyarly /v roce 1823/

se souhlasem vládních úřadů monarchie si v nejjižnější části Banátu na tři roky pronajal kus pralesa

k mýcení naverboval skupinu dobrovolníků z Čech

do rumunských pralesů se vydalo 80 rodin / pocházely z okolí Prahy, Čáslavska, Plzenska, Klatovska, Domažlicka a Příbramska/

slíbil jim 20 jiter půdy, vysoké výdělky a osvobození od roboty a daní

až do Banátu jeli na vozech a dobové dokumenty informují, že cesta byla náročná a nebezpečná

jedna část přesídlenců založila osadu Svatá Helena, druhá osadu Elizabeta

podnikatel jim dal jen 2 jitra půdy a za zásobu potravin a půjčené nářadí mu museli splácet zvýšenou těžbou dřeva, osadníci žili v zemnicích

před uplynutím nájemní smlouvy Magyarly těžbu dřeva zastavil, zásoby potravin a nářadí naložil na vozy a zmizel

obyvatele osad Svatá Helena a Elizabeta sepsali žádost o přijetí do hraničářských obcí

hraničářské obce spravovala Vojenská hranice v Temešváru, vedl ji generál Schneler, který žádost převzal a poslal Válečné radě do Vídně

Válečná rada žádosti vyhověla a rozhodla, že Banát jako významné strategické místo osídlí

druhá vlna osidlování probíhala v letech 1826 - 1828

k osídlení významných strategických míst potřebovali 500 - 600 rodin

kolonizační úřady zájemcům nabízely lákavé výhody /cestu na státní útraty, vysoké cestovní příspěvky, osvobození od pozemkové a domovní daně/

za tyto výhody byli muži až do vysokého věku povinni věnovat se vojenským cvičením a v případě tureckého útoku bojovat

v roce 1826 vojenské úřady vyměřily půdu pro další osady: Gerník, Bígr, Eibentál, Rovensko a Šumice

vojáci z Vojenské hranice vybudovali podél hranic vojenské pevnosti a ve vesnicích obecní domy, v nich umístili menší vojenské oddíly, které společně s místními muži dohlíželi na bezpečnost hranice i vesnice

mýcením lesů se v roce 1847 ztratila v Elizabetě voda, její obyvatele se přestěhovali do Svaté Heleny

třetí vlna vystěhovalectví pokračovala v letech 1862 - 1864, kdy Banát dosídlili další osadníci z Čech a Moravy








 

V roce 1867 došlo k rakousko-uherskému vyrovnání

tento ústavně-právní akt změnil Rakouské císařství ve dva svébytné celky: Rakousko a Uhersko.

Rakousko i Uhersko disponovaly vlastními parlamenty a vlastními právními řády

některá ministerstva a státní instituce byla společná a v jedné osobě je reprezentoval rakouský císař a uherský král /c.a k./

v roce 1873 byla zrušena Vojenská hranice a její území bylo začleněno do Uherského království, patřil tam i Banát

začlenění do Uherského království přineslo obyvatelům českých vesnic rumunského Banátu změny

děti se ve škole učily sice česky, ale jen z učebnic, které schválila uherská vláda

v roce 1907 vyšel nový školský zákon, který prosazoval zestátnění škol a vyučování v madarštině, i kázání v kostelech začalo probíhat v madarštině

po ukončení 1. světové války se podle Pařížských mírových dohod stanovily nové hranice evropských států

část Banátu připadla Rumunskému království a část Království Srbů, Chorvatů a Slovinců

české vesnice v Banátu patřily Rumunskému království, které tvořilo součást Malé dohody, úzce spolupracovalo s Československem, které poskytovalo české menšině významnou pomoc

do českých vesnic byli vysláni kvalifikovaní čeští učitele, učebnice, knihy, časopisy, školní pomůcky

v období 2. světové války byli rumunští občané české národnosti povoláni do rumunské armády, která od roku 1941 do roku 1944 bojovala na straně nacistického Německa

po protihitlerovském převratu /1944/ se rumunská armáda postavila proti dosavadnímu spojenci

v roce 1947 rumunský král abdikoval, vznikla Rumunská lidová republika

v roce 1967 byla vyhlášená nová ústava i nový název země - Rumunská socialistická republika, prezidentem se stal N. Ceucescu

zpočátku Rumuny obdivovaný politik se změnil na diktátora

o českou menšinu žijící v odlehlé a chudobné části Rumunska neprojevoval zájem Ceucescu ani vláda

proto se na školách učilo česky a kázání v kostelech probíhalo také v češtině

převratné změny nastaly v roce 1989, kdy autoritářská vláda Ceucesca padla

obyvatele českých vesnic začali odcházet do zahraničí a do rumunských měst

v roce 1995 vláda České republiky na zlepšení životních podmínek české komunity v Banátu vyčlenila 30 milionů korun

do vesnic se zrenovovaly silnice, bylo zavedeno bezdrátové telefonické spojení a elektrický proud

školy se zrekonstruovaly a moderně vybavily

v 19. a počátkem 20. století byla do všech vesnic rumunského Banátu obtížná dostupnost

Češi ve svých vesnicích žili uzavřeně

tato izolovanost jim pomohla zachovat si češtinu i rodinné tradice

lidé žijící na území cizího státu, v tvrdých životních podmínkách, věří v Boha intenzivněji

jejich víra je umocněna sounáležitostí k českému národu

kostel byl a je pro ně zdrojem síly, bilancování a vzpomínání

věřící svou víru deklarují poutěmi do Čiklavy /první se koná 15. srpna

na svátek Nanebevzetí Panny Marie, druhá 8. září na Narození Panny Marie/

svou účast na poutích vnímají jako osobní zkoušku své víry, jako vyvrcholení náboženského života i jako kontinuitu staletími udržovaných náboženských tradic

pocit české identity zachovávají společné oslavy křtin a svateb, patří mezi ně i biřmování dětí

tato událost je pro všechny výjimečná, proto rodiče dají chlapcům ušít tmavý oblek a děvčata jdou na biřmování v bílých nádherných šatech, na hlavě mají věneček z bílých květů a každé dítě v ruce drží vysokou bílou svíčku

v římskokatolickém ritu se svátost biřmování uděluje pomazáním oleje na čelo a vkládáním rukou biskupa na hlavu biřmovaného se slovy: "Přijmi pečet daru Ducha svatého"

evangelíci nazývají biřmování konfirmací a vnímají ji jako bohoslužebnou slavnost, která konfirmanty přijímá mezi dospělé členy sboru

baptisté biřmování nepraktikují, jsou křtěni až v dospělém věku


























 

o existenci krajanů z oblasti rumunského Banátu byla česká veřejnost poprvé informována v roce 1865 v novinách "Posel Prahy"

článek popisoval život Čechů v Banátu, jejich jazyk a dodržované tradice

články tohoto charakteru měly v tehdejší době velký význam

podporovaly snahy Čechů prosazovat se jako národ

zájem o krajany žijící v zahraničí se zvyšoval po vzniku Československa /1918/

zásadní byl vznik Československého ústavu zahraničního /1928/

jeho posláním bylo a je pomáhat krajanům v zahraničí a spolupracovat s nimi

prvním ředitelem ČSÚZu byl Jan Auerhan

ten se svými spolupracovníky Rudolfem Urbanem a Františkem Karasem české vesnice v rumunském Banátu navštěvovali a o životě tamních obyvatel psali odborné články

učitele ze Svaté Heleny Jindřich a Jan Schloglovi jsou autory článku "Dějiny českých osad v rumunském Banátu" /1925/

Vladimír Míčan, tajemník Biblické jednoty navštívil rumunská a jugoslávská města i vesnice, ve kterých žili čeští evangelíci a své postřehy sepsal v knize "Za chlebem vezdejším" /1931/

Vladimír Jeřábek české vesnice rumunského Banátu navštívil několikrát, své zážitky publikoval v knize "Za krajany do Rumunska" /1937/

Jaromír Jech, Milena Secká, Vladimír Scheufler, Olga Skalníková provedli v českých vesnicích rumunského Banátu důkladný etnografický, lingvistický a folkloristický výzkum

na základě výzkumu napsali knihu "České vesnice v rumunském Banátu" /1970/

Jaromír Jech sepsal lidová vyprávění v knize "Tady byl samej les" /1976/

Jaromír Plíšek a Vilma Viková jsou autory knihy "Zprávy o situaci české menšiny v Rumunsku /1991/

Jaroslav Svoboda napsal text a Ivo Dokoupil doplnil fotografiemi knihu s názvem "Turistický průvodce českým Banátem /2002/

Jana Ševčíková natočila dokument "Piemule" o životě českých krajanů ve vesnici Rovensko /1981 - 1983/

Ivo Bystřičan je autorem dokumentu "Vítr, který zplenil zemi" /zachytil v něm změny ve vesnici Svatá Helena, když v její blízkosti postavili větrné elektrárny/

- po roce 1990 o tuto oblast začaly projevovat zájem cestovní kanceláře z celého Československa

české vesnice v rumunském Banátu prezentují jako místo, kde můžou prožít způsob života, které známe už jen z vyprávění našich babiček

turistický ruch v regionu organizuje i "Člověk v tísni"

jejich projekt usiluje o rozvoj agroturistiky a o zkvalitnění života krajanů

v 19. století probíhal každodenní život obyvatel českých vesnic rumunského Banátu nezávisle na okolním světě

ve druhé polovině 20. století nastaly velké změny

do všech vesnic byly renovovány silnice

v 90. letech 20. století byl do vesnic zaveden elektrický proud /obyvatele vesnic byli ihned konfrontováni s televizí, satelitem, internetem, skypem a videem/

byl to pro ně velký civilizační skok i šok /ledničky a pračky byly pozitivním přínosem/

objevili ale i kouzlo nekonečných telenovel, které fascinují a sledují všechny generace

mládež ovlivněná filmy se proti zažitým konvencím bouří a chce žít tak, jak hrdinové filmů a telenovel

dochází ke střetu dvou životních stylů

životní styl prarodičů se snaží být identický s tím, jak žili jejich předci

život mladých je plný převratných změn /mladí chtějí pracovat a žít ve velkých městech nebo v zahraničí/

pokud mladí přestanou dodržovat rodinné rituály, opustí tím tradice svých předků

opustí také i nás, Čechy v Čechách, protože jsme na rodinné tradice dávno zapomněli

ty starodávné české rodinné tradice se dodržují jen tady v českých vesnicích rumunského Banátu. Další takové místo neexistuje.

Jak se můžou tradice zachovat v českých vesnicích rumunského Banátu?

pokud budou vesnice životaschopné nejen jako obce, ale i jako enklávy češství

Jak se můžou zachovat ve světě?

pokud některé z rodinných tradic obyvatel českých vesnic z rumunského Banátu převezmou naši krajané

Resumé

Generacemi předávané rodinné tradice utvořily pevný řetěz, který by se neměl zpřetrhat, protože i v současnosti nás fascinují svou jedinečnou krásou a bohatstvím.

Děkuji členům ČSÚZu a jeho předsedkyni paní Haně Hlaváčkové za možnost publikovat moji monografii v sekci o tradicích a obřadech Čechů v zahraničí a pak inspirovat naše krajany k návratu ke svým kořenům













 

- zdejší mladí lidé se navzájem seznámí na vesnických zábavách, v kostele na bohoslužbách, poutích nebo na trhu v Nové Moldavě

- pokud mladí lidé chtějí spolu chodit, musí získat souhlas - "požehnání" rodičů

- teprve pak můžou společně chodit na vesnické zábavy

- když  se mladí mají rádi a nějakou dobu spolu chodí, jde mládenec navštívit její rodiče a požádá je o její ruku

- pokud rodiče souhlasí, konají se námluvy

- na námluvy přijde ženich se svými rodiči do nevěstina domu, kde je připraven slavnostní oběd

- na námluvách určí termín svatby a sestaví seznam svatebních hostů

-   vyberou nejstarší družičku /bývá to nevěstina nejlepší kamarádka,  před svatbou a v průběhu svatby plní tyto úkoly - zve hosty na svatbu, plete nevěstě věneček, pro ženicha a družbu vyrobí voničku, v den svatby vítá svatební hosty a zve je na snídani, pomáhá při požehnání, recituje svatební promluvy, pomáhá vytvořit a pak hlídat nevěstin kout/

- zvolí  nejstaršího mládence / nejčastěji to je ženichův nejlepší kamarád, plní tyto úkoly - zve hosty na svatbu, organizuje loučení se svobodou, v den svatby vítá ženichovy příbuzné a zve je na snídani, pomáhá při požehnání, recituje svatební promluvy, pomáhá hlídat nevěstin kout/

- důležitý je výběr starosty /nevěstin starosta je obhájcem a zástupcem nevěsty a její rodiny, bývá to pohotový řečník se smyslem pro humor,  umí vtipně a pohotově reagovat na momentální situace, recituje svatební promluvy/

- ženichův starosta je obhájcem a zástupcem ženicha a jeho rodinných příslušníků, plní tytéž úkoly jako nevěstin starosta

- nevěsta a ženich mají také své družby, ti organizují svatební průvod, recitují svatební promluvy 

- starosta a starostka mají za úkol organizovat svatební rituály se zábavnou konotací / třesení stromkem, vybírání na parchanta, nevěstin tanec/

- nejvýznamnějšími svatebními hosty jsou nevěstini a ženichovi rodiče a kmotři

- po námluvách se konají zásnuby

- mládenec spolu se svými rodiči uspořádají pro nevěstu a její rodiče hostinu,  ve vhodnou chvíli navlékne mládenec  své dívce na prsteníček levé ruky prsten, tímto aktem se stanou snoubenci, slíbí si manželství, potvrdí termín svatby a počet svatebních hostů

- tři týdny před svatbou se v kostele po každé nedělní bohoslužbě konají ohlášky, kněz oznamuje: " Anna Nová, dcera Josefa Nového a Marie Veselé Nové míní sobě za manžela vzít Františka Starého, syna Antonína Starého a Anežky Smutné Staré"

- snoubenci s nejstarší družičkou a mládencem chodí v průběhu ohlášek zvát na veselku příbuzné a známé

- příbuzní, sousedé a známí začnou do nevěstina a ženichova domu chodit s "pomocí" - nosí jim máslo, tvaroh, husy, slepice, ovci a další zemědělské produkty

- týden před svatbou se v domě nevěsty sejdou kuchařky a pečou koláče, cukroví a dorty, v domě ženicha zabije řezník prase, ovci, tele a drůbež a s pomocníky připravují masitá jídla

- v pátek večer se mládenci scházejí v hospodě, ženich se loučí se svobodou

- v nevěstině domě se v pátek scházejí děvčata, vijí z bílých růží, rozmarýny a myrty věnečky, nejstarší družička vyrábí pro nevěstu největší a nejkrásnější věnec, připravuje pro ženicha a družbu voničky

- v sobotu dopoledne vyzdobí mládež interiér kulturního domu smrkovými větvemi, květinami a barevnými stuhami

- na čestném místě pověsí obraz Panny Marie a Ježíše Krista, ozdobí je záclonou a  květinami, pod obraz umístí nápis "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj", tomu místu říkáme "nevěstin kout"

- v sobotu večer přijedou muzikanti, mladí jdou do kulturního domu baví se, zpívají, žertují a tančí

- v neděli ráno se před domem nevěsty scházejí její příbuzní a známí

- nejstarší družička zdobí každého svatebčana květinou a zve je na snídani

- v domě nevěsty v pokoji za zavřenými dveřmi nevěstu do svatebních šatů obléká její matka, kmotra a tety, zpívají nábožné písně a modlí se, aby nevěsta měla harmonické manželství

- ženichovi příbuzní a známí snídají v kulturním domě

- svatebčané zjistí, že ženich v kulturním domě není, ženich si zatím najde důmyslnou skrýš a schová se, všichni ho hledají, je to  starodávná tradiční lidová a žertovná zábava, když ho svatebčané najdou, ženicha přesvědčují, aby se zařadil do průvodu a šel pro nevěstu

- po snídani se ženich a jeho příbuzní řadí do průvodu a odcházejí do nevěstina domu

- ženich s rozvernými mladými muži vtrhnou dovnitř a žádají vydání nevěsty, družba ženichovi nabízí hádavé tetky nebo malé holky z vesnice

- ženich všechny vtipně odmítá, pak nevěstu přivede její kmotra

- nejstarší družička připne ženichovi a nejstaršímu mládenci do klopy saka voničku 

- k nevěstiným rodičům i k rodičům ženicha promlouvá nejstarší družička, prosí je, aby svým dětem odpustili všechna provinění

- nejstarší mládenec rozprostře na zem bílé šátky a nevěsta s ženichem na ně pokleknou, každý z nich drží v ruce červené a bílé muškáty /červený muškát je symbolem lásky, bílý čistoty/

- následuje rodičovské požehnání, po požehnání snoubenci předají muškáty rodičům, někteří rodiče dávají snoubencům rady do života, radí jim: "zachovávejte ve svých srdcích lásku, protože láska všechno vydrží, všechno překoná a nikdy nezradí, mějte jeden druhého rádi, navzájem si pomáhejte a všechno se vám v životě podaří "

-  při rodičovském požehnání je přítomen i kněz, po něm ke  snoubencům promlouvá, upozorní je na to, že v manželství mají jeden druhému pomáhat, že manželstvím je Bůh spojí, aby měli děti, aby o ně pečovali a dobře a správně je vychovali

- po kázání začnou svatebčané zpívat svatební písničku "Slunéčko vyšlo nad hory"/celý text písně je v monografii na str. 55 - 57/

- svatebčané se řadí do průvodu, organizuje ho nevěstin a ženichův družba

- nevěsta se loučí s rodiči a se svým rodným domem, říká: Spánembohem matičko, spánembohem tatíčku, spánembohem rodný dome, jen Pán Bůh ví, co se mnou bude

-  svatební průvod se seřadí a svatebčané jdou do kostela, muzikanti vyhrávají řízné pochody a veselé písničky

- když přijdou ke kostelu. muzikanti přestanou hrát a svatebčané vcházejí do kostela, v tichosti se posadí do lavic

- mladí utvoří od dveří kostela až k oltáři špalír, v rukou drží vysoko nad hlavou květiny a stuhy, vytvoří slavobránu

- slavobránou projdou nevěsta s nejstarším mládencem a ženich s nejstarší družičkou, před oltářem předá mládenc nevěstu ženichovi družička ženicha nevěstě, ti předstoupí před oltář

- následuje nádherná a dojímavá svatební mše

- kázání kněze vychází z posvátných Biblických textů, někdy z Tobiášovy knihy, kněz v kázání zdůrazní, aby manželství bylo u všech ve velké úctě, aby jejich manželský slib byl doživotní a aby narozené děti v manželství přijali s radostí

- následuje formule manželského slibu, ženich říká: Já, František, odevzdávám se tobě, Anno a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám věrnost a úctu, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu mi pomáhej Bůh /totéž ženichovi slíbí i nevěsta/

 - po manželském slibu kněz manželskému páru požehná, přeje jim, aby Bůh upevnil jejich slib, spojí ruce manželů a pokračuje: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj

- kněz žehná jejich prsteny, přeje jim, aby byly znamením dokonalé věrnosti a aby manželé žili ve vzájemné lásce až do smrti

- při výměně prstenů ženich říká: Přijmi tento prsten na znamení mé lásky a věrnosti

- když ženichovi navléká prsten nevěsta, říká tutéž formuli

- novomanželé si dají první manželský polibek, svatební obřad končí modlitbou za novomanžele, za všechny rodiny a církev

- v sakristii novomanželé, svědci a kněz podepíšou dokumenty, pak pod slavobránou odcházejí z kostela

- před kostelem jim svatebčané blahopřejí a zpívají svatební písničku "U oltáře stála" /celý text písně je v monografii na str. 59 - 60/

- svatebčané se seřadí do průvodu a odcházejí do kulturního domu, ženy z vesnice novomanžele u vchodu vítají chlebem a solí a zvou všechny dovnitř

- novomanžele a nejstarší družička s mládencem si sednou do nevěstina koutu

- před jídlem se společně pomodlí "Otčenáš", starostové popřejí všem dobrou chut, muzikanti začnou vyhrávat veselé písničky a ženy na stoly začnou nosit slavnostní svatební jídla

- všichni si užívají příjemné atmosféry, pochutnávají si na svatebních specialitách, vyprávějí si veselé příběhy, tančí a zpívají

- kolem 19 hodiny svatebčané odcházejí domů "poklidit hospodářství" - to znamená, že nakrmí své krávy, koně, ovce, prasata, nasypou zrní slepicím, pak se převléknou

- za hodinu se do kulturního domu vrátí, podává se večeře, řízky, pečené maso, pečená kuřata, huspenina, vařené jazyky

- po večeři se všichni těší na "nevěstin tanec"  - svatebčané utvoří kolo, starosta na židli položí velkou mísu, do které zájemci o tanec s nevěstou vkládají peníze /za vybrané peníze si koupí vybavení do domácnosti/

- dovnitř vtrhnou veselé maškary, jsou to mladí lidé oblečení do legračních šatů, vtipně blahopřejí novomanželům, pak svatebčany baví svými šprýmy a nakonec je vyzvou k tanci

- následuje "třesení stromkem"- starostka se starostou připevní na smrček nebo jedli jablíčka a cukroví a pomalým krokem nesou stromek k novomanželům, svatebčané zpívají písničku "Šel jest Pán Bůh, šel do ráje" /text písně je v monografii na str. 62/

- když svatebčané dozpívají písničku, nevěsta ze stromku utrhne jablíčko, rozpůlí ho, polovinu sní a druhou podá manželovi, písnička i rituály mají novomanželům připomínat, že musí odolávat světským svodům, dodržovat Boží příkazy a manželský slib

- v další části rituálu novomanžele třesou stromkem, pověra říká: kolik cukroví na stromku zůstane, tolik dětí se jim v manželství narodí

- o půlnoci odchází nevěsta s mámou, kmotrou a tetami do ženichova domu, aby ji tam začepili, nevěsta ženichovy rodiče prosí, aby ji přijali za vlastní

- při čepení ženy zpívají písničku "Vale tobě, marný světe" /text písně je v monografii na str. 63 - 65/

- čepení probíhá tak, že nevěstina kmotra se snaží nevěstě vyměnit věneček za šátek, ale ona se brání a naříká, pak ji věneček strhne a uváže jí šátek

- ke konci obřadu přijde ženich a všem ženám, které byly při čepení nabízí víno a kořalku

- nevěsta se převlékne a všichni odcházejí do kulturního domu

- svatebčané nevěstu bouřlivě vítají a obdivují

- všichni se baví, zpívají a tančí

-  sladkou tečkou opulentní svatební hostiny jsou dorty, ten největší a nejkrásnější krájejí novomanžele společně, novomaželka krájí dort, ruku na noži drží  novomanžel, tím gestem slibuje, že bude své ženě ve všem pomáhat

- nad ránem předávají svatebčané novomanželům dárky

- při odchodu domů zpíváme písničku "Už, už, už, už je Franta muž, a Ani je  jeho žena, přikrývá ho peřinama"

- těšíme se na slastný okamžik, kdy si lehneme do postele a přikryjeme se peřinou