Co jsou obřady a tradice

Pověry a pověrečné praktiky

Pověry a pověrečné praktiky jsou pohanskou vírou a zachováváním pohanských zvyků.

Lidé věří ve vzájemnou působnost určitých jevů. Jsou udržovány a šířeny tradicemi a

vztahují se k nejvýznamnějším životním událostem: narození, svatbě a pohřbu.

Vedou k ochraně nevěsty, k harmonickému manželství, blahobytu v rodině, k narození zdravého a krásného dítěte a ke klidnému odchodu na "onen svět".
 

Dělíme je na dvě kategorie

• pozitivní /chrání/

• negativní / škodí/

 

Přehled pověr a pověrečných praktik, které dodržují obyvarele v českých vesnicích rumunského Banátu

Pověry v těhotenství, při porodu a v šestinedělí
 

Těhotenství, porod i problémy v šestinedělí s sebou nesou nepředvítatelná rizika. Těhotné ženy v českých vesnicích rumunského Banátu jsou přesvědčeny, že rizika můžou minimalizovat tím, když budou v době těhotenství, při porodu i v šestinedělí dodržovat pověry a pověrečné praktiky. Věří v magii podobnosti, proto

• se těhotná žena nemá dívat na postižené, škaredé, nemocné a umírající / pokud se s nimi setká, má se večer dívat na hvězdné nebe a modlit se, tím zlé neguje/

• nesmí se dívat na zvířata /aby neporodila chlupaté dítě/

• pověry nedoporučují dívat se přes mezery v plotě /aby dítě nešilhalo/

• pokud se těhotná žena vyleká ohně a dotkne se své tváře, ramena nebo krku, její dítě se narodí s plamenným červeným znamením v místě, kterého se na svém těle dotkla

• těhotná žena nesmí pobývat v blízkosti těžce nemocného nebo umírajícího / ona a její dítě by těžce onemocněli/

• v průběhu porodu mnoho pověrečných praktik vykonává porodní bába /rodící ženě položí pod polštář posvěcené byliny, rozplete jí copy, na noční košili jí odepne knoflíky a v ložnici otevře dveře skříní a zásuvky komod, to proto, aby porod probíhal bez překážek a bez komplikací /

• pokud je porod dlouhý a těžký, položí pod postel nůžky nebo nůž /pověra poukazuje na to, že železné nástroje ztiší a utnou bolest, odpuzují zlo/

• než vyjde placenta, vloží do ní ještě jednou dítě /tato pověra předpokládá, že po tomto úkonu všechny nemoce a neduhy, které v sobě novorozenec má, placenta do sebe vsákne/

• významná a plná symboliky je první koupel novorozence

• novorozence koupe porodní bába, děvčeti do vaničky vloží plátky růží /aby byla krásná/

• chlapci kopr /aby byl oblíbený/

• heřmánek zaručuje dětem zdraví, makovice dobrý spánek, mince bohatství

• vodu z vaničky jde vylít do sadu pod ovocný strom /aby dítě dobře rostlo a stromy měly velkou úrodu/

• pak porodní bába novorozence vysuší, obleče, přežehná ho křížkem, popřeje mu štěstí a předá ho do náruče matce, ta ho k sobě s láskou přivine

• pak ho bába zanese ukázat rodině a otci, který dítě políbí na čelo a tím gestem ho přijímá do rodiny

• porodní bába si za pomoc při porodu nikdy nevezme peníze /peníze by negovaly magickou moc pověrečných praktik/
  
   

Šestinedělí a s ním spojené pověrečné praktiky

Šestinedělí je období, ve kterém se všechny změny vyvolané těhotenstvím a porodem v organismu ženy normalizují. Toto období trvá šest týdnů. V lidové tradici trvá šestinedělí od porodu až do úvodu rodičky.

• v tomto období je žena považována za nečistou a pověry tvrdí, že satan má nad matkou moc, protože porodila pohana.

• pro matku i dítě jsou nebezpečné i zlé síly, proto má matka být neustále s dítětem, aby ho před nimi chránila.

• pověrečné zákazy izolovaly ženu nejen od společnosti, ale zakazovaly ji vykonávat namáhavé fyzické práce doma i v hospodářství

• izolace šestinedělky je ukončena církevním obřadem, který se jmenuje úvod

• matka vejde do kostela bočním vchodem, v sakristii se za ni pomodlí kněz a požehná ji. Žena pak se zapálenou svící obejde oltář a tím se stane rituálně čitou.
   

 

Křest a pověrečné praktiky

Dítě bývá pokřtěno do dvou týdnů po narození. Matka se křtu nemůže zúčastnit, protože dodržuje pověrečné zákazy v šestinedělí

• matku a dítě navštěvují příbuzné, sousedky i kamarádky, na návštěvu s sebou přinesou slavnostní jídla

• ještě před narozením dítěte vybírají jeho rodiče kmotra. Kmotrovství nikdo neodmítne /traduje se pověra, že kolik dětí držíš u křtu, tolik schodů máš do nebe/

• všechny ženy u křtu mají být v bílých šatech /bílá barva symbolizuje nevinnost a dítě je nevinné/

• dítě do kostela nese kmotra a příbuzní dítěte nesou nakrájené dorty a pálenku, každému, s kým se na ulici setkají, nabízejí dort a pálenku /aby dítě mělo sladký život a pevné zdraví/

• u dveří kostela čeká na kmotru kněz a ptá se jí, zda je připravená a ochotná pomáhat dítěti jako jeho matka

• křtem přejímají rodiče i kmotři dítěte závazek, že budou dítě vychovávat v duchu křesťanské víry

• po křtu se koná bohatá a veselá hostina, protože pak bude celý život novorozence také bohatý a veselý
  
   

SVATBA

Svatba je pro obyvatele českých vesnic nejvýznamnějším a nejradostnějším životním okamžikem, a to nejen pro dvojici snoubenců, ale i pro jejich rodiče, blízké i vzdálené příbuzné, kmotry, sousedy a známé.

Mnoho předsvatebních a svatebních pověr a pověrečných praktik se týká nevěsty, která se po svatebním obřadu musí rozloučit se svým rodným domem, rodiči, sourozenci, sousedy, kamarádkami a někdy i s vesnicí. Musí následovat ženicha, přestěhovat se do domu svých tchánů, změnit se z dítěte v ženu a pak se přizpůsobovat životnímu stylu svého manžela a tchánů. Všechny pověry mají nastávající životní změny lépe pochopit a snášet.
 

 

Svatební pověry a pověrečné praktiky

• nevěstu za zavřenými dveřmi do svatebních šatů oblékají její maminka, kmotra a tety. Zpívají při tom nábožné písně a modlí se /přetrvávají pověry, že pokud do pokoje nikdo nepřijde a nevyruší je, manželství bude harmonické a klidné/

• nevěsta má mít na svatebních šatech něco červeného, červená barva nevěstu chrání před nepřejícími pohledy a zlými silami / červený lem šatů, červená stuha v pase/

• aby negativní síly nevěsta zmátla, má kolem sebe družičky /pověra doporučuje, aby družičky měly šaty ze stejného materiálu a stejného střihu jako nevěstiny/

• ženich má v klopě saka vonici ze stuh, rozmarýnu, myrty nebo zimostrázu, protože jejich listy jsou po celý rok zelené, pověra tvrdí, že přináší do manželství stálost a věrnost

• v průběhu svatení hostiny kmotra upevní na smrk nebo jedli cukroví a pak ho nese k místu, kde sedí nevěsta s ženichem. Ti mají za úkol stromkem zatřást. Tato pověrečná praktika ubezpečuje, že počet cukroví , který na stromku zůstane, odpovídá počtu dětí, které se jim v manželství narodí

• další pověry se praktikují při čepení nevěsty. Čepení probíhá za zavřenými dveřmi a symbolicky potvrzuje zařazení nevěsty do společnosti vdaných žen. Kmotra sejme nevěstě z hlavy věneček a uváže ji na hlavu šátek. Kmotra drží ženichův klobouk, do kterého nevěsta vloží svůj věneček. Pověra poukazuje na to, že nevěsta právě v tu chvíli předává zodpovědnost za práci v hospodářství a na poli manželovi

• čepce se dotknou všechny ženy a začepenou nevěstu přivedou do sálu. Ta si musí s každou ženou z kruhu zatančit jeden tanec, pověra tvrdí, že ženy nevěstě předají ženskou energii a ona se pak bez problémů stane ženou

• ženich přenese nevěstu přes práh, je to dávná pověrečná praktika, která patří mezi rituály přechodu, pokud by nevěsta o práh zakopla, přivolalo by to na novomanžele neštěstí. Aby ženich manželství před neštěstím uchránil, bere ji do náruče a přes práh ji přenese.

• se svatebním dnem a s počasím se také pojí pověry - na příklad deštivý den je pro budoucí manželství příslibem bohatství, slunečný den zaručuje štěstí, silný vítr hádky, ranní deštík přinese nevěstě radost, odpolední slzy

• i se svatebním obřadem souvisí pověry

• pokud během svatebního obřadu zhasne na oltáři před nevěstou svíce, pověra předpokládá, že nebude v manželství spokojená

• nevěsta má před oltářem šlápnout ženichovi na nohu - tím si zajistí jeho poslušnost

•  nevěsta má ženicha požádat o peníze na milodar pro kostel - pokud jí ženich vyhoví, pověra potvrzuje, že nevěsta bude od něj peníze dostávat i v manželství

• při odchodu z kostela mají překročit jeho práh společně / ten, kdo překročí práh první, první v manželství zemře/

• před kostelem na novomanželé házejí rýži, hrách, pšenici i rozinky, pověra tvrdí, že novomanželům přinesou štěstí a plodnost
   

Pověry a pověrečné praktiky při umírání a pohřbu

Češi v Rumunsku vnímají smrt jako součást přirozeného světa. Smrt není pro ně tabu, proto o ní mluví často a otevřeně. O těžce nemocného se doma starají jeho nejbližší příbuzní. Věří, že nemocný a umírající člověk nesmí být opuštěný.

• umírajícího navštěvují příbuzní, sousedé i známí, pokud mezi sebou měli nedorozumění nebo spory, snaží se je před smrtí urovnat / pak nemocnému lehčeji umírá a pozůstalí mají čisté svědomí/

• pozůstalí umírajícímu splní každé jeho přání, protože má pro ně význam poselství

• aby se duše zemřelého nevrátila, zapálí u zemřelého svíčku a ve vesnici se rozezní umíráček

• pokud je zemřelý muž, pak jeho tělo omývají a oblékají muži, pověrečná praktika nařizuje, aby vodu po umytí nevylévali na pole, do sadu ani do zahrady. Měla by negativní vliv na vegetační sílu půdy, rostlin i stromů

• pokud má zemřelý otevřené oči, pověra doporučuje položit na ně kovové mince, aby si někoho nevyhlédl, dotyčný by do roka zemřel

• v domě látkou zakryjí zrcadla, aby se v nich zemřelý neodrážel/ jeho duši by se nechtělo odejít na onen svět/

• v pokoji, kde leží mrtvý se zastaví hodiny, aby jejich tikot zemřelého nerušil

• u mrtvého se až do pohřbu scházejí příbuzní, sousedé a známí, sesednou se k němu, modlí se a zpívají nábožné písně. Říkají, že u mrtvého drží stráž, pověra tvrdí, že se tímto jednáním vyhánějí zlé síly

• když v rakvi vynášejí nebožtíka z pokoje, před každými dveřmi mrtvého přežehnají, protože to je jeho poslední cesta z domu

• na zápraží domu se s rakví třikrát pokloní, aby se mrtvý s domem rozloučil

• pohřební průvod jde na hřbitov, pověra přikazuje, aby se v pohřebním průvodu nikdo neotáčel nebo nevracel domů, duše zemřelého by neměla klid a bloudila by

• pozůstalí připraví v hospodě pohoštění /kar/, všichni na nebožtíka v dobrém vzpomínají , vyprávějí historky z jeho života a zpívají písničky, které měl rád. Pozůstalí věří, že jeho duše má radost/

• na zemřelého často a v dobrém vzpomínají, protože žijí v přesvědčení, že zemřelí se svým úmrtím z jejich společnosti nevyčlenili, ale stále do ní patří zrovna tak, jako pozůstalí. Rozdíl je jen v tom, že oni vyčerpali Bohem vyměřený čas, kdežto my se ke smrti každý den blížíme