Od 29. června do 18. července se v areálu České zemědělské univerzity konal další ročník jazykových a vlastivědných kurzů Československého ústavu zahraničního. Přihlásilo se do něj letos deset účastníků z USA a ČSÚZ pozval po dvou studentech z českých škol ve Vídni a Chorvatsku a z filologických fakult univerzit v Petrohradu, Kyjevě a Lvově.

Studenti vybraní jejich vyučujícími dobře spolupracovali. Všichni se na kurzu pilně učili, s nadšením se účastnili celého programu; ať přednášek či vycházek po Praze, výletů do Karlových Varů, Českého Krumlova či na jižní Moravu a od počátku se sžili se svými „spolužáky“ z USA. Kromě počasí, které si s účastníky kurzu ošklivě zahrávalo - hned první den se na slavnostně vystrojenou skupinu při cestě na operu Figarova svatba začaly z oblohy lít proudy vody, takže pak v ložích Stavovského divadla Mozartovu hudbu poslouchala spíš skupina promočených hastrmanů, než dam a pánů - vše proběhlo bez problémů a jen dva nebo tři účastníci to odnesli rýmou.

Pro Československý ústav zahraniční jako samostatnou instituci byl letošní kurz češtiny dvacátým ročníkem, který organizoval a to je příležitost vzpomenout i na začátky. Kurzy češtiny pro členy některých krajanských spolků z USA se pořádaly ve spolupráci s Univerzitou Karlovou již od roku 1972. Tehdy ovšem ČSÚZ byl státní institucí, vše zaštiťovalo ministerstvo zahraničí a náklady na kurz hradil stát. Studenti se tehdy dva týdny intenzívně učili na fakultě a pak týden cestovali po Československu. Někteří z těch, kteří byli na kurzu letos, se ještě na tu dobu pamatují. Profesor Thadious Polasek, který získává americké účastníky na nynější kurzy, se zúčastnil jako student toho prvního v roce 1972 a pak přijížděl každé tři roky. Také profesorky Hana Kučerová a Ivana Bozděchová začaly na kurzech ČSÚZ vyučovat už v roce 1986, kdy byla mezi účastníky Clarice Snokhous, která se zúčastnila i letošního ročníku.

Laťka byla tehdy nastavena vysoko a organizátoři prvních kurzů samostatného ČSÚZ stáli před problémem jak zachovat úroveň a vypořádat se se změnou situace, kdy za vše bylo najednou nutno platit. V roce 1990, kdy z USA přijely dvě skupiny, celkem asi 65 lidí, jedna do Brna a jedna do Prahy, se ještě dalo zajistit velmi levné kvalitní ubytování a stravování, lékaři ještě byli ochotni bezplatně ošetřit zahraničního studenta, který onemocněl, vstupné na kulturní akce bylo laciné. Přesto bylo již nutné od účastníků vybrat školné. Následující rok byl pak na všech frontách jednoznačně ve znamení tržního hospodářství. Kolej pro cizince -Kajetánka v Břevnově, kde bývali studenti ubytováni, několikanásobně zvýšila sazby za noc i stravu a bylo třeba poohlédnout se jinde. Podařilo se navázat spolupráci s vedením kolejí a menz České zemědělské univerzity v Suchdole a tam se kurzy ČSÚZ konají dodnes.

V roce 1991 uspořádal ČSÚZ také dva běhy kurzu, jeden v červenci pro účastníky z USA, kteří si již pobyt plně hradili, a jeden v srpnu, na který pozval šest krajanů z Rumunska, dva z Polska, dva z Ukrajiny. Krajanský spolek z Německa poslal další účastnici, francouzský tři, nizozemský dva. Mezinárodní obsazení měly i další ročníky první poloviny 90. let, kdy přijížděla nejen zhruba třicetičlenná skupina z USA, ale i Holanďané či Němci z Rixdorfu. Vzhledem k tomu, že šlo většinou o dospělé, kterým nevyhovovala strava v menze, od roku 1992 byla navázána spolupráce s restaurací působící v areálu kolejí a od té doby pějí účastníci na stravování na kurzu samou chválu. Díky mimořádným výkonům vyučujících, kteří působí i jako tlumočníci a průvodci a absolvují se studenty celý bohatý kulturní program včetně výletů, se od prvních ročníků dařilo dát kurzům vysokou profesionální úroveň.

Další novou dimenzi dostaly kurzy ČSÚZ v roce 2002, kdy byli pozváni studenti češtiny z východoevropských univerzit. Od roku 2006 se počet těchto stipendistů, jejichž pobyt i dopravu do ČR a zpět plně hradí ČSÚZ, ustálil na deseti. Bylo to dobré rozhodnutí, protože kurzy tak nyní dávají účastníkům možnost zdokonalit se v jazyce, seznámit se s Českem a navíc navázat kontakty mezi Evropou a Amerikou. Jak kurz hodnotí oni sami, se můžeme dočíst v jejich závěrečných pracích. Nejsou to literární díla a zdaleka nejsou bez gramatických chyb, ale je v nich upřímné vyjádření spokojenosti. Studentka Káťa Michajlova z Kyjeva to letos vyjádřila slovy, že pro ni „to nebyla obyčejná letní škola..... ale velký životní zážitek“. Neměla na mysli jen skutečnost, že studenti měli letos výjimečnou příležitost obdivovat krásu reprezentačních místností Pražského hradu, prohlédnout si Poslaneckou sněmovnu Parlamentu, či dostat se do slavných sálů Strahovské knihovny, ale i to, že se na kurzu Československého ústavu zahraničního vytváří jedna velká rodina, jejíž členové se obohacují nejen o jazykové a další profesionální znalosti, ale také o vztahy přátelství a porozumění.

Hebr