Partneři
Titulní strana 
Historie
Historie
| Historie |
 |
 |
Československý ústav zahraničníbyl založen dne 20.prosince 1928 a má sídlo v Praze. Při svém vzniku byl a dnes opět je nevládním neziskovým občanským sdružením, zabývajícím se spoluprací s českými krajanskými spolky a sdruženími ve světě. O jeho vznik se zasloužili Tomáš Garrigue Masaryk, prezident ČSR, a Msgre. Jan Šrámek, v roce 1928 ministr sociální péče ve vládě ČSR. Určitou zásluhu měla i Národní rada československá a osobně řada jejích spolupracovníků, zejména JUDr.Jan Auerhan, který byl zvolen prvním předsedou Československého ústavu zahraničního. Členskými řadami prošla za dlouhých téměř osmdesát let celá řada významných a zajímavých osobností. Za všechny jmenujme spisovatele Aloise Jiráska, Tomáše a Jana Baťu, PhDr.Petra Zenkla, Dr.h.c.Jana Masaryka, JUDr.Miladu Horákovou, PhDr. Miloše Václava Kratochvíla, prof. PhDr. Josefa Polišenského, DrSc., Otce biskupa Jaroslava Škarvadu, PhDr. Libuši Benešovou, aj. V letech 1928 – 1939 Československý ústav zahraniční zmapoval krajanské komunity ve světě, navázal styky s jejich spolky a organizacemi, rozvinul vzájemnou spolupráci a zasloužil se o přiblížení života a potřeb krajanů domácí veřejnosti v Československu. Rozvinul i odbornou publikační činnost a vydával časopis pro krajany, v němž kladl důraz na podporu dobrého vzájemného vztahu vlast – krajané. O krajanech ve světě se hovořilo jako o živé větvi národa doma ve vlasti. Od roku 1934 ČÚZ pořádal tzv. Masarykovy dny československého zahraničí, spojené s výstavami o životě krajanů a s propagací formou přednášek, relací v rozhlase a s články v domácím tisku. V letech 1939 – 1945 byla činnost Československého ústavu zahraničního zakázána. Řada jeho představitelů a členů byla pro své vlastenectví pronásledována, vězněna, a někteří za své přesvědčení položili své životy. Např. předseda ČÚZ JUDr.Jan Auerhan byl v době heydrichiády dne 9.června 1942 popraven. Šéfredaktor časopisu ČÚZ „Krajan“ Jan Týml zemřel v květnu 1945 na následky dlouholetého věznění v koncentračních táborech fašistického Německa. Doma v Čechách a na Moravě vznikl tzv.2.domácí odboj a na východní a západní frontě druhé světové války bojovali i českoslovenští dobrovolníci. Na své straně měli krajany z celého světa. I mezi nimi byli členové Československého ústavu zahraničního. Po válce v květnu 1945 se bývalí funkcionáři a členové zasloužili o obnovení činnosti Československého ústavu zahraničního. Rozvinuli ji zejména tím, že s pomocí úřadů otevřeli kancelář Československého ústavu zahraničního, obnovovali zpřetrhané kontakty, a vedle své krajanské činnosti se Československý ústav zahraniční v letech 1946 – 1949 významně podílel na re-emigraci 220 tisíc krajanů z celého světa do vlasti. V letech 1948 – 1958 prošel ústav složitým politickým obdobím po únoru 1948. Z jeho členských řad a z řad zaměstnanců byla vyloučena řada osobností a pracovníků, spojených s demokratickým obdobím prvorepublikovým a těsně poválečným, jako např. Milada Horáková a Ivo Ducháček, „odejit“ byl i první poválečný předseda ČÚZ Věnceslav Švihovský, stoupenec a přítel prezidenta Edvarda Beneše. Organizačně byl Československý ústav zahraniční postupně, ale cílevědomě, prorežimním akčním výborem měněn tak, že přestával být občanským sdružením, a v roce 1962 se stal součástí státního orgánu, oddělením uvnitř ministerstva zahraničních věcí. Formálně měl předsedu a výbor, nešlo však o orgány volené, ale jmenované. Řídící osobností byl náměstek ministra zahraničních věcí. Již se nespolupracovalo se všemi krajany na světě, ale jen s prověřenými a socialismu nakloněnými spolky a sdruženími. Činnost ČÚZ byla více propagační a propagandistická. V této etapě se několikrát i zvažovalo zrušení ČÚZ a splynutí s jinou organizací či institucí. Zabránil tomu jen nesouhlas a odpor krajanů a hrstky domácích stoupenců Československého ústavu zahraničního. V září 1989 se Československý ústav zahraniční po několikaletém úsilí opět vyčlenil z příslušnosti ke státnímu orgánu, a než se stačilo rozhodnou o jeho „nové“ organizační podobě či podřízenosti, přišel listopad 1989, sametová revoluce, po níž se v březnu 1990 Československý ústav zahraniční vrátil v plné šíři ke svému původnímu poslání a postavení. Základy k tomu stavěl od roku 1980 tehdy předseda ČSÚZ PhDr.Miloš Václav Kratochvíl a od roku 1991 současný předseda ČSÚZ pan Jaromír Šlápota v čele nových orgánů ČSÚZ. Od roku 1990 má ústav demokratické stanovy, jsou konány pravidelné valné hromady, na nich jsou demokraticky volené orgány ČSÚZ. Stejně demokraticky jsou prováděny všechny činnosti. Péče a spolupráce s krajany probíhá formou realizace velmi konkrétních projektů a ty se v poslední době soustřeďují do několika zemí, zejména do Chorvatska, Rakouska, Ukrajiny, v menší míře ale i do dalších zemí. Československý ústav zahraniční realizoval několik památníků J.A.Komenského a T.G.Masaryka (Německo, Chorvatsko, Ukrajina, Slovensko - společný památník TGM a M.R. Štefánika, Mexiko, Rusko), ČSÚZ podporuje české školy (Chorvatsko a Rakousko), mateřské školky (Chorvatsko,Rakousko), ČSÚZ organizuje každoročně kurs češtiny pro krajany spojený s poznáváním historie a krás vlasti, apod. Zejména je oceňována aktivita ČSÚZ a jeho sponzorů na vybavování tříd a učeben českých škol počítačovou a audiovizuální technikou, vybavování tělocvičen, podpora krajanských folklorních a hudebních souborů apod. Určitý obrázek o Československém ústavu zahraničním dává i závěrečná informace o Čestných členech Československého ústavu zahraničního. Za celou dobu osmdesátileté existence jimi byli prohlášeni:
|